Období: prosinec 2009

Jak už asi všichni víte, podařilo se nám ve zdraví vrátit se zpět do rodné vlasti. V současnosti se všichni vzpamatováváme z teplotního skoku (40-50 stupňů Celsia), zotavujeme z úspěšné Vánoční besídky, třídíme okolo 5 tisíc fotografií, sdělujeme našim blízkým, co jsme na výletě vůbec zažili, a v neposlední řadě se připravujeme na Vánoce. A do toho všeho postupně kompletujeme tenhle blog. Slíbené fotografie v dohledné době umístíme na web: gekad.rajce.idnes.cz, protože fotogalerie tohoto blogu s námi nechce spolupracovat. číst dál

Pro závěrečnou část našeho pobytu v Indonésii jsme předpokládali, že se budeme válet na lehátkách pláži, upíjet z drinků a užívat si sluníčka. Po příjezdu na ostrov Bukkaken jsme však zjistili, že pláže, u kterých jsme zakotvili, jsou pokryty mangrovy a lehátka v resortu nemají. Tušili jsme, že dlouhé pláže s čistým pískem se bohužel nacházejí na druhé straně ostrova. Protože nebylo tak jednoduché se tam dostat, vyslali jsme Žehoše, aby si vzal místního ojeka a jel to tam zkontrolovat. Ostatní si zatím dopřávali odpočinku a čekali, s čím přijede. Po hodině se konečně vrátil se slovy, že je to opravdu daleko, pláže jsou tam dlouhé, ale špinavé, a ubytování je horší, než to místní. I když jsme nebyli nadšeni z mangrovů, rozhodli jsme se ubytovat se v resortu, u kterýho jsme zakotvili. Lenost nade vše :) číst dál

Naše hrdiny jsme opustili v internetové kavárně kdesi v Rantepau a nyní si můžete přečíst of-line reportáž kam vedli jejich další kroky. číst dál

Dobre poledne pokud prave obedvate, prinasime vam posledni report pred odletem na Bunaken, kde nas ceka sluneni se na plazi a odpocinek s drinkem v ruce. číst dál

Po krvavem dni (tedy predevsim pro byky) nastal cas venovat se opet spise mistni prirode. Nikdo moc nemel predstavu co trek bude obnaset, a tak jsme se zvedavi sesli v pul devate pred hotelem, kde nas vyzvedlo domluvene auto. Cestou necestou jsme dojeli na zacatek nasi cesty. Prvni usek vedl nahoru ryzovymi policky a pres reku (zde zejmena Tutlik ponekud znejistel pri predstave, ze kdyz se mu skok pres ni nepovede v lepsim pripade pujde 2 dny v mokrych botach, v horsim si treba vymkne kotnik - nakonec vse dobre dopadlo) az k rodnemu domu naseho pruvodce. Zde se zavzpominal na leta, kdy zde chodil do skoly a staral se o ryzi na mistnich polich. Nicmene podotkl, ze takoveto zamestnani cloveka doslova jen uzivi. Byli jsme obslouzeni cajem a pokracovalo se dal. O kousek dal se k nasemu stesti konal taktez tradicni pohreb - tentokrat jeho prvni den. Ten spociva predevsim v zapasech byku. Vsichni tedy na svych fotacich zmenili rezim z "Obetovani buvolu" na "Buvoli zapasy" a prihlizeli jsme. Nejprve staresina rodu cca. 10 minut vypravel jmeno neboztika (nekdy ma i 10 jmen ke kterym se vaze pribeh), pozustali tancili v kruhu a pote byli privedeni buvoli. Prihlizeli vsichni - stari, mladi, na vrsicku nad bojistem deti v uniformach, ktere prave vylezli ze skoly... Chvile napeti a pak se za desiveho funeni pustili do sebe. Tak jsme si predstavovali, ze to bude probihat... Jenze 2 vybrani buvoli se okukovali a nic. Ani mistni nahaneci je nedonutli se do sebe pustit. Protoze nas tlacil trochu cas, opustili jsme tuto scenu a vydali se na dalsi pochod. číst dál