Jak už asi všichni víte, podařilo se nám ve zdraví vrátit se zpět do rodné vlasti. V současnosti se všichni vzpamatováváme z teplotního skoku (40-50 stupňů Celsia), zotavujeme z úspěšné Vánoční besídky, třídíme okolo 5 tisíc fotografií, sdělujeme našim blízkým, co jsme na výletě vůbec zažili, a v neposlední řadě se připravujeme na Vánoce. A do toho všeho postupně kompletujeme tenhle blog. Slíbené fotografie v dohledné době umístíme na web: gekad.rajce.idnes.cz, protože fotogalerie tohoto blogu s námi nechce spolupracovat.
Teď zpátky k zážitkům z výletu: Z Manada jsme odlétali v úterý do Kualy, kde jsme měli přespat, navštívit Petronas Towers (před pár lety nejvyšší budova na světě, v současnosti nejvyšší dvojbudova na světě). Po příletu do Kualy jsme si zašli do našeho oblíbeného McDonalds, aybchom si srovnali žaludky. Poté jsme spěchali do centra, abychom stihli svítící Petronas ještě než je o půlnoci zhasnou. To se nám povedlo jen z poloviny - viděli jsme je z dálky.
Ve středu jsme vstávali už v 7 a vyrazili do centra prohlédnout si Petronas zblízka. Bohužel na jejich prohlídku (která byla zdarma) se s námi dostavilo další stovka lidí. Po náročných matematických výpočtech, vyřešení 2 rovnic o 5 neznámých, určení správného exponentu v logaritmické rovnici a nalezení páteho kvadrantu jsme došli k závěru, že řada na nás dojde okolo oběda a že bychom nestihli odlet. Místo prohlídky jsme navštívili malou místnost s velkým množstvím informací o Petronas Towers a zahráli si logické hry (vyřešili jsme 1 ze 3). Poté jsme pádili zpět do hotelu sbalit si věci a odjet busem na letiště. Vše probíhalo podle plánu, dokud se Skot v právě se rozjíždějícím buse nezeptal, kdo má jeho GPSku. Všichni zakroutili hlavou na znamení, že oni ne. Po krátkých dohadách jsme usoudili, že zůstala ležet v hotelu. Skoťánkovi nezbývalo nic jiného než vystoupit a do hotelu si pro ní dojít. Vše dobře dopadlo, GPSka byla nalezena a my si na letišti dali v oblíbeném McDonalds opět normální stravu.
Několikahodinový let z Kualy do Londýna jsme všichni přežili v pohodě. Leoš s Tutlikem si půjčili malé digitální přehrávače, na kterých mohli sledovat filmy (Temný rytíř, Harry Potter aj.), seriály (Simpsonovi aj.), poslouchat hudbu (všechno možný) a hrát drobné hry (šachy, solitaire, sudoku). Tyto věcičky byly perfektní v tom, že nás dobře zabavily na cca 10 hodin letu (pak došly baterky) a nenechaly nás usnout, což bylo při aktuálním přeletu velmi žádoucí (abychom po příletu do Londýna byli unavení a usnuli). V Londýně jsme přespali ve spacácích a ráno odletěli do Bratislavy.
Během letu do Blavy jsme přelítávali Česko a tak jsme pečlivě sledovali, nad kterými českými městy jsme letěli. V Blavě nás přivátalo velmi chladné počasí, a proto jsme se ihned pakovali na nádraží a na oběd. Tam jsme zjistili, že se v okolí nikde nedá platit kartou a začali jsme shánět eura. Po vyměnění posledních dolarů přišly na řadu i české koruny a tak jsme se mohli jít konečně naobědvat a nakoupit potřebné pochutiny do vlaku. Jak už to u GEKADky bývá zvykem, cestování jejich členů se většinou neobejde bez něčeho neočekávaného (pamětníci rádi zavzpomínají na husarské kousky v Kaunasu, u Siguldy nebo u Radžiuliaie). To nejzajímavější se ten den odehrálo právě při cestě z Blavy do Pardubic (Prahy), kdy po nás slovenský průvodčí chtěl doklad o zaplacení příplatku za vlak třídy EC (180 Kč), o kterým níkdo z nás netušil, že na Slovensku ještě platí, když na území Česka ho dávno zrušili. Ona by celá situace zas tak vtipná nebyla, kdyby na něj Skot celou dobu nemluvil anglicky. Po 5 minutách jsme se my ostatní museli začít smát a dát průvodčímu najevo, že si z něj děláme pr*el. Sice se netvářil moc nadšeně, ale pak nám vysvětlil, jak to na Železnicích Slovenskej republiky chodí. Dále nás upozornil, že na Slovensku nemáme nikomu věřit (ani pokladním - ani odpovědným osobám) a všechno si ověřovat u dalších osob, což nás celkem překvapilo. Taky nám sdělil, že případným nejednoznačnostem Železnice Slovenskej republiky předcházejí tím, že u každé přepážky mají velmi malým písmem napsáno něco ve stylu: "Jsme totálně blbý a pokud si toho okamžitě nevšimnete, budete mít při kontrole smůlu." Naštěstí jsme u sebe neměli žádná eura a tak nám ten příplatek odpustil. Po pár minutách jsme zjistili, že se už nacházíme na českém území, protože v Břeclavi nešel proud a vlaky začaly nabírat půlhodinová zpoždění :)
2024 ©