Akvarium u ostrova Bukkaken

Pro závěrečnou část našeho pobytu v Indonésii jsme předpokládali, že se budeme válet na lehátkách pláži, upíjet z drinků a užívat si sluníčka. Po příjezdu na ostrov Bukkaken jsme však zjistili, že pláže, u kterých jsme zakotvili, jsou pokryty mangrovy a lehátka v resortu nemají. Tušili jsme, že dlouhé pláže s čistým pískem se bohužel nacházejí na druhé straně ostrova. Protože nebylo tak jednoduché se tam dostat, vyslali jsme Žehoše, aby si vzal místního ojeka a jel to tam zkontrolovat. Ostatní si zatím dopřávali odpočinku a čekali, s čím přijede. Po hodině se konečně vrátil se slovy, že je to opravdu daleko, pláže jsou tam dlouhé, ale špinavé, a ubytování je horší, než to místní. I když jsme nebyli nadšeni z mangrovů, rozhodli jsme se ubytovat se v resortu, u kterýho jsme zakotvili. Lenost nade vše :)

Odpoledne jsme strávili šnorchlováním nad korálovými útesy. Od pláže se šlo asi 50 m do moře, pak se 50 m plavalo a pak se pod námi objevilo něco nádherného - stěna korálů strmě padající do hlouby oceánu plná barevných korálů a maličkých akvarijních rybiček. Šnorchlování byl úžasný zážitek, připadali jsme si jako v akváriu, kde kolem nás pluly akvarijní ryby malé i velké, ale i celá hejna. Nejčastěji jsme pozorovali rybky bílé, žluté a oranžové a dokonce jsme našli i Nema. Do paměti se nám vryly také modré a oranžové hvězdice (i když měly 5 nohou, tak se kupodivu vůbec nehýbaly). Jinak voda byla průzračná a krásně modrá.

Večer nás místní čičmund vzal na lokální disko. Vyrazili jsme s baterkou v ruce plni očekávání, jakými hitovkami nás pseudo-DJ pohostí. Když začla hrát muzika, byli jsme zklamaní, protože jsme byli zmlsaní špičkovými pěvěckými výkony Evy a Vaška a místní interpreti jejich vysoké kvality nedosahovali. Dali jsme si aspoň Bintanga a šli spát. Náš brzký odchod ze scény evidentně zaskočil všechny účastníky disko a tak jsme jim slíbili, že jim poslední den před odjezdem domů dáme ještě jednu šanci.

Další den pobytu na ostrůvku jsme zcela vyplnili šnorchlováním. K obědu jsme si dali rybu a pro jistotu si šli ještě dvakrát přidat. Chudák Skot byl nucen jíst celý pobyt jen Nasi Campur, protože Ikánky nepapá. Odpoledne jsme si pronajali loďku a vyrazili kousek dál k jiným korálovým útesům, kde jsme měli pozorovat obrovské karety (velké vodní želvy). Pozorování želv vypadalo následovně: všichni si poklidně šnorchlovali dokud někdo nezařval, že viděl želvu. Ty se musí jednou za čas nadechnout vzduchu a tak se občas objeví na hladině a pak se zase potopí do hlubin. V tom okamžiku všichni začali plavat k místu jejího posledního výskytu. Většinou ale bylo pozdě, protože želvy na nás nebyly dvakrát zvědavé, a rychle se potápěly zpět do tmy. Někteří měli štěstí a karetu viděli, ostatní si o ní mohli nechat zdát.

Třetí den pobytu na Bukkakenu probíhal stejně jako den druhý, ale s tím rozdílem, že odpoledne jsme jeli pozorovat žraloky. Ale měli to být žraloci psí, kteří na člověka nelezou. Žraloci na nás bohužel nebyli vůbec zvědaví a ani se nepotřebovali nadechovat na hladině a tak jsme žádné neviděli. A to jsme si zrovna na tuhle příležitost půjčili podvodní foťák. Shánění podvodního foťáku (normální kompakt se speciálním podvodním pouzdrem) nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec se zadařilo a my jsme mohli vyrobit naše první podovodní fotky korálových útesů a akvarijních rybiček. Co čert ani Becakář nechtěl, po 15 minutách focení došla baterka a my jsme byli nahraní. Po dohodě s majitelem foťáku nám přes noc baterku nabil a zdarma zapůjčil na další (pro nás poslední) den. Večer jsme dopíjeli české (zelená), malajské (kanadská whisky) a indonéské (palmové víno) alkoholy a chystali si žaludek a játra na místní disko, jak jsme předtím slíbili. Když už jsme měli vyrazit, dozvěděli jsme se, že se nekoná. Jaká to škoda, takhle jsme si dál museli užívat pohody u šplouchajícího moře se sklenkou whisky v ruce...

Poslední den jsme strávili kupodivu opět šnorchlováním, protože klasické potápění bylo i na nás moc drahé. Celé dopoledne jsme pořád fotili, výsledkem je více než 200 fotek rybiček a korálů. Ještě před obědem jsme se vrátili do přístavního městečka Manado, kde jsme dokoupili suvenýry a přichystali se na odlet do Kuala Lumpur. Skoťánkovi se opět udělalo nevolno, a proto zůstal ležet s batohama u internetu. Ostatní 3 mušketýři (disponujícími trochu jinými zbraněmi než meči - Venco neboj, jen to trochu štípne) se vydali do centra na oběd. Pak nastal rozchod a každý se vydal svou cestou ulovit ten nejzajimavější suvenýr. Pomyslným vítězem se stal Žehoš, kterému se po důkladném průzkumu terénu podařilo sehnat "tolu". Pokud netušíte, co to je, počkejte si na Vánoční besídku Gekadky (zbraň to výjimečně není)...