Dobry vecer ci den z Malangu.
Dnes jsme meli v planu vylet do okoli mesta. Kazdy spravny vylet je treba zapocit snidani. V tomto pripade sestavala bud z vajicek s tousty, ci ze smazenych nudli (pro znalce "cinskych" instantnich polevek - toto byla znacka Indomie, ktera je zde velmi popularni). Posilneni jsme se vydali na cestu. Cesta bemem k autobusovemu nadrazi za mestem probehla bez problemu. Stejne jako presun luxusnim autobusem do vesnice/mesta Purowadisi.
Zde se mela nachazet botanicka zahrada. Vydali jsme se tedy nahodne zvolenym smerem a... zahrada prekvapive nikde. Prosli jsme vesnickou, kde nas kazdy zdravil, protoze takovou exotiku tu asi uz dlouho nevideli a dosli jsme k plotu. Nejak jsme usoudili ze tento plot je asi plot one hledane zahrady. Po otazce na "Masuk" tedy vchod jsme byli odeslani do ryzovych poli. Hotova vesnicka idylka - obdelavana policka a v pozadi na obou stranach obzoru sopky. Jedine co nas trapilo bylo to, ze vchod nikde. Nakonec jsme vesli do zahrady vyschlym korytem. Zahrada nebyla nijak exoticka a kdyby nekdo zakryl ci pokacel par nezvyklych stromu, klidne byste mohli nabyt dojmu, ze jste v Cesku. Dosli jsme k ricce a zacli hledat vodopady. Nakonec jsme presli visutou lavku, ktera mela jiz sve nejlepsi roky za sebou a vydali se ho hledat na druhe strane reky. Stoupali jsme po hlinene cesticce za umorneho vedra lesem, az do doby nez jsme usoudili ze tudy cesta nevede... Dole u reky se mezitim zacla sjizdet auta. Co se delo? Svatba! Uprostred lesa se objevilo par aut, par zen, ktere jsme identofikovali jako mozne nevesty a i nejaky zenich by se mozna nasel. Bohuzel o dalsim vyvoji teto svatby nelze jiz mnoho rici, protoze svatebcane se vydali klopytavym pohybem pres onen visuty most. Inu, jiny kraj, jiny mrav...
Bohuzel vodopad jsme nikde nenasli tak jsme se rozhodli navstivit cajove plantaze kdesi v horach. Zahy se ukazalo, ze vzdy ochotni Indonesane se do kseftu - tedy odvest nas do vesnice Wonosari nijak nehrnou. Nakonec jsme si najmuli soukromy autobusek - bemo a jelo se. Cajove plantaze nikdo z ucastniku nevidel, tak pro nas bylo docela prekvapenim jak vypadaji. Keriky, ktere se nachazeji v mirnem svahu ve stinu, ktery jim poskytuji vyssi stromy. Nebyla by to ovsem Gekadka aby si nenasla preci jen trosku mene vznesenou zabavu nez u caje diskutovat o caji. Pujcili jsme si ctyrkolky a krouzili okruhy v blizkosti plantazi. Tady jsme byli ve svem zivlu. Za par korun jsme si meli udelat 2 vyznacena kolecka. Jak vsak nekteri zjistili, jezdit se dalo i jinudy. V pracovnicich jiste zanechalo dojem, kdyz po 5 hodinach koukani do cajovych listku videli jak se na ne riti skotanek ve ctyrkolce... Po teto zabave nastal jiz navrat dolu z kopcu a pak i navrat domu. Po jednodenni pauze se odpoledne opet rozprselo, coz jsme ocenili, protoze uz jsme se bali ze neco neni v poradku...
Protoze se toho dnes zas tolik nestalo, pridam par indoneskych realii, jak me napadnou.
Pocasi - Asi je to tim, ze jsme si zvykli na teploty i vlhkost, ale da se tu existovat jako v Cesku v hezkem lete. Vetsinou okolo 13-14 hodiny prichazi dest ktery trva do vecera stmiva se v pul seste). ovsem prselo nam uz i rano, dopoledne, v noci a vcera dokonce neprselo vubec, tak je otazka jestli jde zdejsi pocasi nejak zobecnit.
Lide - Ty co jsme potkali tak byli vzdy mili a snazili se vyhovet. Kazde malickosti se smali. Takhle nejak si predstavuju Jamajku dle pisnicek Boba Marleyho. Lide se radi nechavaji fotit a i u toho zapozuji. Nabozenstvi se tu az tak neresi. Videli jsme zeny zahalene, ale i odhalene. Katolicky kostel 30 metru od mesity.
Krajina - Krajinu jsem cekal o neco pestrejsi. Ukazuje se, ze Java je jedno velke ryzove pole a jedna velka vesnice. Kdyz neni v dohledu sopka dala by se krajina nazvat skoro i nudnou - vsude jen policka a podel silnic jsou vzdy domy. Vlastne neni poznat, kde jedno mesto/vesnice konci a kde zacina dalsi. Lesy nejsou az tak nepodobne tem nasim, ikdyz palmy a liany samozrejme u nas nemame. Tak uvidime co na Celebu.
Doprava - Mit tady pujcene auto musi byt horor. Jedinym pravidlem silnicniho provozu je jet dopredu a nebrzdit. Z puvodne ctyrproude silinice se klidne stane osmiprouda. Motorek je vsude vic jak aut. A aut i motorek je vsude strasne moc:-) Verejnou dopravu vetsinou obstaravaji stare minibusy pro 6-12 lidi nebo becaky. Je to pochopitelne protoze vetsi autobusy by pri hustote dopravy ve meste nemeli sanci.
Ekonomicka situace - Zatim jsme nenarazili na vylozene chude oblasti. Prijde mi ze kazdy se tak nejak necim zivi, ikdyz to znamena treba jen nekoho vozit v becaku (tj. 9 hodin denne cekat na zakazniky a hodinu jezdit). Lidi se zivi hodne zemedelstvim a vsim co souvisi s dopravou - vsude je plno prodejen motorek, autoservisu, a vsim co souvisi s jidlem - najit si nejakou jidelnu neni problem a to nemluvim o mnozstvi umolousanych stanku. Deticky jsme nevideli jinde, nez u skol v uniformach, coz je pro budoucnost Indonesie dulezite.
To je vse co me ted napada, ale dalo by se toho napsat urcite vice, treba o cenach, jidlech... Ale o tom nekdy priste.
Gekadka dekuje Vojtimu za upload fotky a dale upozornujeme jazykove puristy, ze Skotuv clanek byl poupraven a zaktualizovan.
Mejte se, my se budem mit taky.
Zapsal Tutlic
2024 ©