Odveta buvolu aneb putovani krajem Toraju

Po krvavem dni (tedy predevsim pro byky) nastal cas venovat se opet spise mistni prirode. Nikdo moc nemel predstavu co trek bude obnaset, a tak jsme se zvedavi sesli v pul devate pred hotelem, kde nas vyzvedlo domluvene auto. Cestou necestou jsme dojeli na zacatek nasi cesty. Prvni usek vedl nahoru ryzovymi policky a pres reku (zde zejmena Tutlik ponekud znejistel pri predstave, ze kdyz se mu skok pres ni nepovede v lepsim pripade pujde 2 dny v mokrych botach, v horsim si treba vymkne kotnik - nakonec vse dobre dopadlo) az k rodnemu domu naseho pruvodce. Zde se zavzpominal na leta, kdy zde chodil do skoly a staral se o ryzi na mistnich polich. Nicmene podotkl, ze takoveto zamestnani cloveka doslova jen uzivi. Byli jsme obslouzeni cajem a pokracovalo se dal. O kousek dal se k nasemu stesti konal taktez tradicni pohreb - tentokrat jeho prvni den. Ten spociva predevsim v zapasech byku. Vsichni tedy na svych fotacich zmenili rezim z "Obetovani buvolu" na "Buvoli zapasy" a prihlizeli jsme. Nejprve staresina rodu cca. 10 minut vypravel jmeno neboztika (nekdy ma i 10 jmen ke kterym se vaze pribeh), pozustali tancili v kruhu a pote byli privedeni buvoli. Prihlizeli vsichni - stari, mladi, na vrsicku nad bojistem deti v uniformach, ktere prave vylezli ze skoly... Chvile napeti a pak se za desiveho funeni pustili do sebe. Tak jsme si predstavovali, ze to bude probihat... Jenze 2 vybrani buvoli se okukovali a nic. Ani mistni nahaneci je nedonutli se do sebe pustit. Protoze nas tlacil trochu cas, opustili jsme tuto scenu a vydali se na dalsi pochod.
Ryzova terasovita pole byla vsude kolem nas. Co chvili se ozvalo zlovestne splouchnuti kdyz nekdo slapl lehce vedle a trosku omocil pohoru ve vode (pro vysvetleni - ryzove pole = terasa ve ktere stoji voda a cosi z ni roste), nekdy i trosku vice (ze Skotanku). Nasledoval dalsi prechod reky, kdy se Bedva pokusil zapojit do souteze ve ztraceni veci (zatim vede Tutlik, jehoz ztracenou penezenku - byt temer prazdnou - zatim nikdo netrumfnul) a zanechal zde sve slunecni bryle i pocit sucha v botach. Jinak vsak cesta byla pohodova a po nejakych par hodinkach jsme se ocitli na vysince, kde stala pomerne honosna restaurace (no tak honosna zas nebyla, ale minimalne cenami se tem honosnym blizila), zde jsme si dali nudle a fantu pri pohledu na krasny kraj pod nami. Nas pruvodce z listu bananovniku vyndal buvoli maso a ryzi. Po tomto obcerstveni se pokracovalo az k cilove vesnici - ta lezela opet o neco vyse nez nase dosavadni cesta. Prset zacalo az ve chvili kdy jsme dochazeli na misto. Jako ubytovaci misto nam poslouzil tradicni tongkonan o velikosti asi 4x4 metry, kde byli matrace s prikyvkami. Jednoduche, ale utulne. Pri myti se ti, co se nemyli zapojili do diskuse s pruvodcem - prekvapilo nas ze nikdy nebyl jinde nez na Sulawesi a on se ptal jestli mame v Cesku tygry, medvedy, hady a tak... Po osvezujici sprse bylo vse prichystano k objednane veceri - kure s kokosem pecene v bambusu. Usadili jsme se a napjate ocekavali... Ve chvili kdy se jidlo zacalo objevovat na stole zel vypadl proud, takze jsme tu dobrotu nemohli do detailu prostudovat (zeby zamer?:-). Misto toho byly doneseny svicky a jedlo se pri svickach za doprovodu blesku a hromu. Tuto veceri tedy nemuzu popsat jinak, nez jako romantickou, ikdyz se ji ucastnili 4 osoby muzskeho pohlavi. Po veceri jsme jeste krafali, snazili se fotit blesky atd. Pak nas unava zmohla - stacilo tedy jen vyhnat svaby z posteli a jejich misto zabrat nasimi tely.
K snidani se servirovala bananova palacinka a pak uz vzhuru na vrchol. Cesta byla pomerne obtizna, a brzy byli vsichni zpoceni. Chvilemi se prudce stoupalo po hline s kameny, chvilemi se slo po loucce s krouzicimi dravci nad hlavou, chvilemi vsemoznym trnim... Po nekolika pauzach Gekadka preci jen dospela na vrchol - no na vrchol - na konec nasi cesty - vrchol byl preci jen jeste dal. Zde nasledovala soutez ve foceni nejzajimavejsich fotek. Zajemce o blizsi detaily budu muset odkazat az na jednotlive cleny vypravy a jejich fotoalba po priletu:-)Poobvedvali jsme a vydali se dolu. Krajina byla stale krasna. V pozadi hory, pod nami ryzova policka a vesnicky s typickymi tongkonany... Ovsem na obzoru nam delaly vrasky bourkove mraky. Brzy se i zacli ozyvat hromy. Zrychlili jsme proto sestup, ale i presto nas dest zastihl na ceste. Lehce jsme promokli a uz nas auto odvazelo zase domu.
Celkove to byl hodne povedeny vylet. V krajine bylo porad na co koukat, noc v horskem hotelu, nebo jak to nazvat, mela atmosferu a nalada byla stale dobra. I presto, ze mnohdy nam uz mnoho sil nezbyvalo - vsudypritomne vedro a vlhko v kombinaci se stoupanim do kopcu udelalo svoje... Skupina Volant vam tedy zahraje posledni pisen z noveho alba: Zluty buvol. Takze - Tocte se Torajove.

Zapsal Tutlik