Je libo hoteloveho bazenku nebo rovnou oceanu?

Dobry vecer pratele u pravidelne davky emoci...

Dnesni den jsme zahajili budickem v 5 hodin, cilem bylo provest ocistu v nedalekem oceanu. Prvnim ukolem bylo dostat se na mistni autobusove nadrazi. Tam jsme dorazili s pomoci mistni MHD (mikrobus "bemo"), ktere nas nemile prekvapilo ucinnou klimatizaci. Z autobusaku jsme si to razili obdobnym dopravnim prostredkem (ale o 20 let starsim) smerem na jih k nejblizsi plazi s cernym piskem. V techto zemepisnych sirkach je naprosto normalni, ze po obede zacne vydatne prset, ale dnes zacalo vyjimecne jiz rano, coz nas moc nepotesilo. Nastesti mirny dest po chvili ustal a my si mohli v klidu uzivat hratky v mori (valeni se, pokusy o plavani, souboj s vlnami, strelba pisekm apod.). Asi jsme pusobili moc exoticky (jak je to mozne???), protoze nas pozorovali vsichni pritomni na plazi. To nas ale neodradilo prejit do dalsi faze relaxu u oceanu, kterou bylo hromadne foceni clenu GEKAD ALL STAR TEAMu. Na misto stativu jsme si zapujcili z mistniho obcerstveni bambusovou lavicku, coz vzbudilo dalsi rozruch a prilakalo zraky dalsich zvedavcu, co ti pomatenci zas vymysli. Vysledkem nasi snahy jsou desitky umeleckych fotek clenu Gekady ruzne stresticich a poskakujicich na plazi. Take jsme od mistnich prodavacu ochutnali par specialit. Pote jsme zjistili, ze odpadky se tu recykluji tak, ze se vyhloubi cca 20cm dira do pisku, odpadky se do ni nasunou a a zasypou piskem pro pripad, ze by je jeste nekdy nekdo potreboval. 

Po narocnem foceni clenu Gekadky do kalendare renomovaneho panskeho casopisu jsme se vratili zpet do radoby letoviska, kde nas ( po prvnim obede v 10 hod.) zaujala cedule informujici o nejkratsi ceste do bezpeci pred cunami. Ano, tusite spravne, tato cesta vedla do kopce. Vystoupali jsme potrebne metry (80 do vysky) a otevrel se nam nadherny vyhled na ocean, pobrezi a vesnici pod nami. I zde jsme se obcerstvili (nase oblibena cinnost) a neopomneli jsme si dat modrou fantu (maji tu i cervenou). Jako docasne bydleni pro pripad cunami tu byly rozmistene male bambusove pristresky, ktere dle predmetu dolicnych slouzi po vetsinu casu mistnim osadnikum jako hodinove hotely.

Nasledoval odjezd do Yogyakarty. Zpocatku se zdalo, ze nas mikrobus nam poslouzi jako soukrome taxi, ale v momente, kdy ve skole na pul cesty do Yogyi hromadne vypustili vsechny sve zaky (nekolik stovek) domu, doprava byla na cas zastavena a nas mikrobus se zaplnil detmi v hnedych uniformach. Ti byli sokovani pohledem na bile turisty a radsi staly namackani ve dverich, nez aby si k nam prisedli. Tady se hodi podotknout, ze dvere byvaji bezne otevrene po celou dobu jizdy. Skot se je snazil udobrit bonbony, ale deti je zkusene odmitly. Pak vytasil sacek se zvykackami a na to se uz chytly.

Po prijezdu na autobusove nadrazi v Yogye jsme se jeste potrebovali dostat do centra a tak jsme opet vyuzili mistni MHD. Tato cesta se nam navzdy vryje do pameti, protoze predcila veskera ocekavani, ktera jsme o mistni doprave meli. V Cesku plati pravidlo, ze kazdy ma svuj pruh a toho se drzi, v pripade zmeny smeru da prednost v jizde a hodi blinkr. V Indonesii neplati ani jedno z techto pravidel. Kazdy ma svuj smer a je mu jedno, ve kterem pruhu jede. Vubec se nablika, ale naopak se troubi ve stylu "Pozor" nebo "Ja neuhnu". Nas ridic mistni nepsana pravidla silnicniho provozu plne respetoval a navic pridal nekolik lahudek. Krome velmi rychle jizdy plne predjizdeni, podjizdeni, troubeni apod. si dovolil jeste nasledujici: nekolikrat jsme stali jsme na cervenou a jeste pred jejim skoncenim (vedle semaforu se zobrazuje, kolik zbyva sekund) se rozhodl predjet (tedy v protismernem pruhu, ve kterem jela protijedouci auta) ostatni auta stojici pred nim na cervenou.

Ale nebojte, dorazili jsme v poradku a cekal na nas hotelovy bazenek, kde probihaly nase oblibene vodni cinnosti: aquaaerobic, aquabelling, tenisky...

Fotky se nam nepodarilo uploadovat, tak snad priste. Leos