Zdravime vsechny!
Mozna jste jeste nestacili ani precist minuly clanek a jiz zde mame dalsi info. Presto ze se jedna o necelych 24 hodin udalosti bylo spoustu. Ale hezky poporadku.
Jak jiz skotanek psal, k veceri sme meli holandsko-indoneskou specialitu Reistaffel, abysme se pred cestou poradne najedli, jelikoz Reistaffel se sklada z nekolika chodu. Poucenim pro priste, zejmena pro Skotanka je, ze jidlo se ma poradne kousat a nehltat. Ale to se dozvime az zachviiiliii.. Pred 8 hodinou vecerni na nas jiz cekal minibus a po nalozeni vsech batohu a vsemoznych suvenyru. Kdo by si myslel ze v nakupovani vsemoznych blbosti vede Skotanek tak by se mylil. Vedeni zatim drzi pan inzenyr Zehos. Jestli si vsechny ty veci bude davat doma na zed jak rika, bude to v Pardubicich vypadat jak u rakosnicka. Ale pojdme pokracovat v ceste. Kolem 8 vyrazime (prijezd do Malangu je planovan na 3:30) a hned od zacatku se Skotankovi nelibi zapnuta klimatizace. Prave Skotanek je na klimatizace doslova alergicky a staci kdyz ho ofoukne a je zle. Meni si proto misto s Tutlikem, jelikoz vzadu neni klimatizace tolik cejtit. Vzadu tedy jede osazenstvo: Skotanek, Bedva, Leos, pred nimi Tutlik, debil a cicmunda. Po chvili si zadni cast vozu vytvori prostor k lezeni tak ze Skotanek vytira podlahu, Bedva ma nohy skoro az z okynka venku a Leos, ac trochu utiskovan, si take najde svoji polohu. Tutlik se musi vyporadavat se svym sousedem, ktery zaujal polohu leziciho becakare. Cesta probiha za staleho hudrovani Skotanka o klimatizaci, coz uz po chvili prestavame vnimat. Asi jediny stesti pro ridice ze Skotanek sedel az vzadu jinak by byl vystrelen z zabek. Kdyz uz Skotanek po stopadesate rika ze mu je z klimatizace blbe, zastavujeme u jedne restaurace u silnice a deme se za pokuazku najist zdarma. Abzch byl presny, jde se najist Tutlik, Bedva a Leos. Skotanek je v tu dobu v procesu uplne opacnem a lituje, ze ten Reistaffel vice nekousal. Po asi 30 minutach, nekdo najeden, nekdo vyprazdnen, pokracujeme v jizde. Skotanek zatim plni sacky a my pocitame kazdej kilometr abysme jiz byli na miste a mohli zalehnout. Hotel jsme si vyhlidli jiz v Jogje, takze sme jeli na jisto. Misto predpokladaneho prijezdu ve 3:30 jsme se do Malangu dostali az po 5. hodine rani. Ukladame tedy Skotanka do postylky aby se moh vypinkat a po chvili lezime jiz vsihni a dopravame si zaslouzeny spanek.
“Rano” ve 12 hodin vyrazime do mesta. Skotankovi je jiz lepe, ale dnes jeste nechtel nic pokouset a zustal v posteli. Vyrazime tedy najit nejake turisticke informace, kde bysme se dovedeli neco o ceste na Mt Bromo, kam se chceme vydat nektery pristi den. Mistni si nas prehazuji jako horky brambor a posilaji od baraku k baraku. Nutno vsak rici ze mistni obyvatele jsou opravdu ochotni se vsim pomoci. Barierou je vsak jazyk. Kdyz jsme se postupne dostali az na mestsky urad, Leos zamestnal 4 uredniky a po 10 minutach z nich dostal, kde se turisticke informace nachazeji. K nasi smule se vsak jednalo o jakesi cestovni kancelare, ktere cloveku jiz cpou pripravene zajezdy za nemuslimsky peniz. Odchazime tedy radsi na obed. Jidlo je pro nas vzdy oblibenou casti dne. Proto si ho dopravame minimalne trikrat denne. Ovsem dnesni obed byl vyjimecny. Jen co sme zasedli a vrchni cicmunda na nas udelal posunek jako “Jist?” sme vsichni zakejvali hlavou ze jo. V pristich 10 minutach na vsak na stole pristala rejze a asi 10m dalsich taliru s nejruznejsimi mistnimi pochoutkami. Dali sme se tedy do jidla a vse ochutnali. Neco chutnalo vice, neco mene, neco vubec. Tento honosny obed nas vysel na 142000 rp (necely kilo na jednoho). Nam to vsak nestacilo (timto se omlouvame nasim zaludkum) a zasli jsme do McDonaldu, kde si Tutlik dal zmrzlinu a Bedva Colu se zmrzlinou a cokoladou podavane dohromady. Pote sme si konecne mohli jit projit pamatky. Malang jako mesto pusobi vice “vyspele” oproti Jogje. Pritomnost nekolika nabozenstvi dokomunetuji cetne katolicke kostely, mesity a nasli sme I cinsky chram. U cinskeho chramu jsme si najmuli debila s becakem a vyrazili na turu po meste az na jednu y hlavnich ulic Ijen, kde nebydli zrovna chudi lide. Drive zde byla hlavni sidla kolonizatoru. Cesta becakem vypadala jako navrat zlatych hochu z Nagana v roce 98 do Prahy. Pro mistni sme byli hlavni atrakci a vetsina lidi nas zdravila a chteli abysme si je fotili. Ve meste jsme potkali i cloveka, ktery zavzpominal na Miroslava Janu, ktery zde uspesne trenoval. Celkove je zde cesko zname hlavne diky fotbalistum. Po prochazce po tride Ijen sme se jako skauti GEKADu vydali na mistni stadion, kde prave probihal trenink. Videli jsme tedy i cast zapasu A proti B. V muzstvu malangu dokonce pusobi jeden bily fotbalista, ktery nas po zapase pozdravil. Nikdo se vsak do kadru GEKADu neprobojoval a tudiz GEKAD bude pusobit nadale ve stejnem slozeni. To je tedy asi vse, v pristich dnech se muzete tesit na dalsi vypraveni zazitku, tentokrate opet od Tutlika.
becak Bedva
2024 ©